Pánové a dámy, chlapci i děvčata přistupte blíže
a ponořte se v tajemství nabízená tímto blogem!

A jak jste si jistě všimli jsem zároveň i morčecím nadšencem. Takže pokud vás zajímá i tahle část, navštivte internetové stránky naší chovatelské stanice CHS Roztomilče!

Dvě tváře jedné katastrofy

1. června 2006 v 17:23 | GGB.Calwen |  Moje tvorba
Tak tady je ta moje jedna nevyhozená povídka. Všechno je to jen výmysl, takže ty kecy typu To by nebylo možný si nechte. Jinak ráda přijmu vaši kritiku :)
1.
Po mnoho tisíců let si staří Egypťané spokojeně žili v údolí Nilu. Až do doby než se faraonem stal Amenhotep X. zvaný Eseth. Prostým obyvatelstvem byl nenáviděn a stejně tak i svými hodnostáři. Nikdo se mu však neodvážil postavit. A šílenství jeho nápadů se den ode dne stupňovalo. Uznával pouze boha Setha a zobrazení ostatních bohů nechal zničit a jejich jména vymazat. Obyvatelstvo však jejich tradici stále udržovalo a právě to hodlal Eseth změnit. Jednoho dne vyslal gardu a všechny věrné tradicím nechal zmrskat. Donutil obyvatelstvo zavrhnout své bohy…a to neměl dělat!
2.
"Admirále, můžeme skočit do hyperprostoru." "Děkuji vám. Zahajte skok." Kapitán Zarysan odpověděl přesně podle předpisů "Ano, pane" a odeslal pokyny. Za několik sekund se hvězdy změnily v čáry. Admirál Martell odešel do své pracovny. Kapitán Zarysan se za ním dlouze podíval a přemýšlel, jak asi tato mise dopadne. Po krátké chvíli došel k závěru, že určitě úspěšně. Admirál měl přece vše dokonale promyšlené. Přesto v něm stále hlodal stín pochybnosti. Pro tuto chvíli ho však zatlačil tak hluboko, aby se mohl soustředit na následující úkol.
3.
"Musíme se jim postavit, jinak se nám bohové pomstí." Ujal se kázání Tai. "Ale všechny, které chytí, čeká trest." Namítl kdosi. "Tak nás nesmí chytit! Pokud budeme věrní, bohové nám pomohou." Snažil se Tai přesvědčit ostatní. "I když nás neobjeví gardisté, faraon vše vidí, je přece také bohem." Ozvalo se. "O tom dosti pochybuji." Tiše odpověděl Tai. Dav se zalkl hrůzou. Toto prohlášení bylo závažné. Pokud by to ovšem byla pravda… Tai pokračoval v kázání "Jaký bůh by mohl zničit všechny ostatní? Jedině takový, který nemá ani zbytek rozumu. Takový je hrozbou, takový musí být zničen!" Zavládlo rozpačité ticho. "Jak to chceš udělat?!" Tai přelétl všechny přítomné pohledem "Nejdřív musíme mít jistotu. Poprosíme bohy o pomoc. Re nám jistě odpoví. Zítra ráno budeme obětovat. Vy," ukáže na skupinku přítomných "vy musíte odvést pozornost gardistů." Vybraní přikývli. "Na tržišti bude ráno velmi rušno." A s tím odešli. Tai se otočil k ostatním "A my musíme připravit obětiny. Zítra se před svítáním sejdeme na Obětní louce." V tu chvíli začala odbíjet půlnoc a všichni se rozešli do svých obydlí. Tu noc však nikdo z nich pořádně nespal.
4.
"Kapitáne, kapitáne, blížíme se!" zakřičel někdo. "Děkuji, poručíku." Odpověděl kapitán Zarysan ledovým tónem. Na můstku zavládlo ticho a všichni stočili pohled k této scéně. "A příště přijďte s hlášením osobně. Tady nejsme na nějakém tržišti, abyste tu mohl pořvávat z jednoho konce na druhý, tady jsme na velitelském můstku. Je to jasné?" pokáral poručíka se svým nejpřísnějším pohledem kapitán. Poručík naprázdno polkl. "A teď podejte hlášení poručíku." S evidentně nižším sebevědomím než před chvílí zaujal poručík Slart předepsaný postoj a spustil. "Kapitáne, blížíme se k místu určení. Přibližně za 10 minut opustíme hyperprostor." Kapitán Zarysan se zkoumavě podíval na svého podřízeného. "Dobře poručíku." A pak zvýšil hlas. "Všichni na své pozdíce a připravit na 2. fázi!" A konečně po několika hodinách můstek ožil. Kapitán automaticky předvedl ukázkové "čelem vzad" a odkráčel k Admirálově pracovně. Kapitán se zhluboka nadechl a vešel před vstupní monitor, "Admirále mám hlá…" Dveře se nehlučně otevřely a kapitán vstoupil do rozsáhlého archívu. Uprostřed místnosti stálo křeslo a v něm právě spočíval admirál. Okolo křesla se do polokruhu obtáčely strojové panely, které teď byly vypnuté. "Překvapen, kapitáne?" zdvořile se otázal majitel. "Čtete hodně kapitáne?""Moc ne, pane." Překvapeně odpověděl kapitán. Ve vzduchu byla cítit otázka. "Nemám moc času." Vymlouval se. "To je chyba, kapitáne. Někdy byste si měl čas udělat." "Ano, pane." Admirál vyzval kapitána pohledem. "Pane, brzy budeme na místě určení, posádka se již připravuje na 2. fázi." "Velmi dobře, kapitáne. Podíváme se na to, co říkáte?" Zmáčkl tlačítko a celý panel se rozsvítil, rozvinul se taktický hologram a zobrazily se základní údaje. Admirálovy zasvítily oči. "Tato mise nám pomůže k celkovému vítězství!"
5.
"Tai, vstávej. Brzy bude svítat!" Tai, ještě stále v polospánku, přikývl. "Jistě, už jsem vzhůru. Vzbuď ostatní." A tichý hlas mu odpověděl. "Dobře, sejdeme se u východu." Tai bleskově vstal a sebral připravenou ovci.
***
"Jsme tu všichni?" Sborově se ozvalo. "Ano." Tai se spokojeně usmál. "Dobře, musíme pokračovat. Co naši výtržníci?" Někdo z davu si postěžoval. "Nechtěli nám nic prozradit, ale o gardisty se prý nemáme starat." Tai se naposledy rozhlédl po okolí. "Jdeme." Všichni popadli své obětiny, a co nejrychleji a nejtišeji se rozběhli k Obětní louce. "Kolik máme času?" Kdosi odpověděl. "Ještě půl hodiny." A s tím začali připravovat obětní dary.
6.
"Admirále, jsme v normálním prostoru." Kapitán Zarysan se otočil k velitelskému křeslu. "Děkuji, poručíku." Admirál Martell povzbudivě mrkl na kapitána a zabloudil pohledem k taktickému hologramu. "Údaje o systému!" Štěkl na počítač a ten zobrazil spoustu čísel: Hvězda spektrální třídy G a hmot… "Tohle přeskoč." Kolem Slunce obíhá 9 planet, z toho 2 plynní obři. V celém systému se nacházejí 2 pásy planetek. Jeden ve vnějším sektoru a jeden mezi čtvrtou a pátou planetou. "Civilizace na vyšší úrovni?" zeptal se se zájmem admirál. Nastala krátká pomlka. Negativní. Admirál sáhl po komlinku. "Zahajte 2. fázi." A sborově se mu dostalo odpovědi. "Ano, pane!" Admirál se významně podíval na kapitána Zarysana. "Rozumím pane, budu vás informovat."
***
"Admirále, blížíme se ke Slunci. Deflektorní štíty funkční, držíme se stanovených pozic." Admirál byl až povážlivě klidný. "Jak je na tom dimenzionální tunel?" Tuto otázku kapitán očekával. "Ještě ho napájíme energií, ale bude připraven včas." "Děkuji, kapitáne." Po krátké chvíli kapitán sebral svou odvahu, ale admirál Martell si nejspíš už dávno všiml jeho pochybností. "Máte něco na srdci, kapitáne?" Kapitán Zarysan si povzdechl a opět si uvědomil, jak tuto vysokou černou bytost se zářivě zelenýma očima obdivuje. "Mám z toho špatný pocit, pane. I když počítač neoznačil žádnou vyspělou civilizaci, přesto v tomto systému je život. Soustava se sice nezhroutí, ale sebereme všechno světlo a teplo. Zničíme vše, co by se zde mohlo vytvořit." Admirál pouze zavrtěl hlavou. "Evoluce kapitáne, evoluce. Pokud jsou tu nějaké bytosti, tím, že jim sebereme slunce je donutíme vytvořit zahřívací stroje, donutíme je rozvinout své myšlení. Jenom jim tím pomůžeme. A navíc energii toho slunce potřebujeme." Kapitán to tak sice neviděl, ale admirál už prokázal, že ví, co dělá. "Nejspíš máte pravdu, pane." V té chvíli zapípal komlink. "Kapitáne, dimenzionální tunel připraven. Stanice G1 taktéž." Kapitán Zarysan se otočil zpátky na admirála, ale ten pouze přikývl. "Zapojit dimenzionální tunel, vypustit stanici G1." "Rozkaz, pane!" ozvalo se sborově. Celá posádka se chvěla očekáváním. Tak to začíná. Pomyslel si kapitán Zarysan. Rozhodně to bude největší loupež v historii. A tentokrát ani nezbude nikdo, kdo by si mohl stěžovat. "Tunel má 100%, slunce se hýbe." Admirál se naklonil blíže k hologramu. "Poručíku, pozvolna zapojujte gravitaci na G1." Nejspíš to bylo závažné, protože poručík si dovolil odporovat. "Ale pane, může dojít k přetížení." Admirálovi zajiskřilo v očích a nasadil důraznější tón. "Chci abychom dosáhli 100% přesně ve chvíli, kdy slunce opustí systém." "Ano, pane. Omlouvám se." Kapitán Zarysan si uvědomil, jak směšně musí vypadat s vyvalenýma očima a opět nasadil neutrální výraz. Slunce již bylo u tunelu. A pak…zmizelo. Po dobu několika vteřin, které se nekonečně vlekly, bylo všude až mrtvolné ticho. "Slunce právě opustilo tunel." Napětí, před chvílí přímo hmatatelné, vystřídalo vzrušení. "G1 hlášení." Zachoval admirál jako vždy chladnou hlavu. "Úbytek energie optimální, gravitace identická s původním sluncem." Kapitán pocítil jak ho zaplavila vlna úlevy. Tušil, že to samé prožívá i admirál, ale z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. Jako vždy se dokonale ovládal. "Hodně štěstí G1, odlétáme." A s tím se hvězdy opět proměnily v čáry. Admirál Martell se zavrtěl v křesle a nepatrně se zamračil. Ačkoliv byl zvědavý, kapitán se neptal. Až přijde čas, admirál mu poví, co se stalo.
7.
"Slunce už by mělo být na obzoru, ale pořád je tma. Dokonce se i ochladilo." Všichni se s otázkou v očích otočili na Taie. Ten si povzdychl. "Přišli jsme pozdě. Bohové se nám mstí." Když všichni pochopili, co to vlastně znamená, nastalo tíživé ticho. To prolomila až nejmladší z nich. "Tai, veď nás." Tai se rozhlédl po ostatních, ale nikdo nic nenamítal. "Vezměte obětiny. Musíme se schovat v horách. Zapečetíme vchod, do jeskyně se nic nedostane. Zásoby nám vydrží i několik let. Za tu dobu snad něco vymyslíme.
***
Byli už u vchodu, když se prudce ochladilo a vše začala pokrývat jinovatka. "Rychle, musíme zapečetit vchod!" Stihli to. Rozdělali oheň a podařilo se jim trochu se zahřát. "Co to bylo?" Tai posmutněl. "Re nám sebral blahodárné světlo a potom i teplo. Pomoc už čekat nemůžeme. Musíme se spoléhat samy na sebe. A ze všeho nejdřív musíme vymyslet, jak udržet co nejvíce tepla." Někteří si začali zoufat. "Proč tohle všechno?" zeptala se nejmladší Maris se slzami v očích. "Protože faraon urazil bohy. Nejspíš jsme jediní, co přežili."
8.
"Admirále, admirále!" "Uklidněte se kapitáne a podejte hlášení. A bez hysterie, pokud možno." Kapitán Zarysan se zastyděl za své nepředpisové chování, a to mu trochu pročistilo hlavu. "Admirále, přišla zpráva z G1. Došlo ke komplikacím, porucha AP-reaktoru." Admirála to zjevně příliš nenadchlo. "Okamžitě kurs k systému G1!" Loď se okamžitě pohnula. Kapitán se ohlédl na slunce, které se poměrně nedávno přestěhovalo o tisíce světelných let a polilo ho horko. Tohle se nemělo stát.
***
Akorát když dorazili k systému, stanice G1 explodovala. Jakmile se porušilo gravitační pole, planety a všechna ostatní tělesa se rozletěla do prostoru. Většinu přitáhli plynní obři, kteří se nakonec zničili navzájem. Tak takhle vypadá konec? Pomyslel si s hořkým úsměvem kapitán Zarysan, když opouštěli nyní už prázdný prostor.
 


Anketa

Ohodnoťte pls moji povídku (jako ve škole)

1
2
3
4
5
ještě horší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
TOPlist